Předvolební povídka

Obyčejný den obyčejného popeláře při výkonu svého zaměstnání začíná tak, že vyrazí svážet odpadky.

Nesmíš zahodit svůj hlas!!!

Přijede popelář k popelnici a u ní stojí p. Sobotka a hned křičí.

“Ne to není popelnice. To je volební urna s našimi volebními lístky. Hoď nám sem i ten tvůj.”  Popelář na to odpoví. “Kdepak, já ho hodím pirátům.”

“Přeci by jsi nezahodil svůj volební hlas, odvětí p. Sobotka.”

Popelář se zamyslí a povídá.

“Víte chtěl bych vědět, proč a za jakých podmínek vyhrál můj šéf (bratr starosty) výběrové řízení pro svoz odpadu v tomto městě. A také, kolik mu za to město platí. Starosty jsem se ptal už několikrát, ale nechce mi nic říct a většinou se mnou skoro vyrazí dveře.”

“To je těžká věc”, odpoví p. Sobotka, ale ihned dodává. “Ovšem neboj se, když vyhrajem, tak donutíme starostu, aby musel od teď podávat majetkové přiznání.”

Popelář se rozčílí, protože nedostal žádnou rozumnou odpověď a tak chytne popelnici, vlastně volební urnu, a vysype ji do popelářského auta.

A jede dál……

Přijede k další popelnici a scénář se opakuje. Ovšem tentokrát u ní stojí p. Filip. Také nabádá popeláře, aby nevyhodil svůj volební listek a když mu popelář řekne, co ho trápí, tak mu p. Filip odpoví.

“No to není tak snadné, ale  nebojte se. Zvýšíme Vám min. mzdu a zavedeme cenu práce.”

Popelář se opět naštve a křičí.

“Nepotřebuju větší min. mzdu. Potřebuji dokázat,, že můj šéf vyhrál výběrové řízení podvodem a potřebuji dokázat, že on i starosta žijí z našich peněz. Potřebuji svým dětem ukázat, že pravda a spravedlivost vždy zvítězí."

p. Filip chtěl odpověděť, ale rozčílený popelář chytne volební urnu a vysype ji do auta. Stačila mu první odpověď, která odváděla pozornost jinam, ale na problematiku "co s tím", dostal pouze odpověd "to není tak snadné."

A jede dál……

U třetí popelnice-pardon volební urny, se potká s p. Babišem. Když řekl, co by rád věděl panu Babiši, tak také nedostal odpověď. Pan Babiš mu odvětil. “Nebojte, starosta si už nebude stavět jednu vilu za druhou. Když vyhrajem, tak budeme všechny nákupy a zakázky dělat z jednoho místa. Jeden úřad, který bude mít na starosti všechny nákupy. Jak věcí, tak i služeb.”

Popelář v tu chvíli propadl panice. Takže svoz odpadů v našem městě se bude řešit někde v jiném městě 300km daleko. Nové výběrové řízení, nová firma a stejně se nic nedozvím. A co když to vyhraje nějaká firma úplně z jiného okresu, protože bude levnější.  Budu bez práce. A když ty informace budu chtít znova, tak budu muset jezdit 300km daleko.

Zděšen představou, co ho čeká popadnul volební urnu a vysypal.

A jede dál….  (pro pochopení dalšího odstavce musíte vidět intervium Daniely Drtinové)

“Jé kníže”, pomyslel si. “Dobrý den pane kníže. Chcete vyvést popelnici?”

“Né né” “..hepšíí..” kýchnul pan kníže na popeláře.

“Promiňte, jsem nachlazen. Ale chtěl jste nám sem hodit svůj lístek?”

“Ne nechtěl,” odvětil popelář, “Chtěl jsem se zeptat, jestli by jste mi pomohl dostat se k informacím o výběrové řízení na svoz odpadu v našem měs..”

“hešpík, frrr”, přerušil jeho větu pan kníže. “Promiňte ta chřipka je fakt hrozná.”

Popeláře ovládly myšlenky.

“Tak proto, že on si hlídá volební lístky, tak tady kejchá a šíří bakterie. Připadá mi to hodně sobecké. Já kvůli němu budu nemocný. Zase vyhodím spousty peněz za léky. Přijdu o velkou část svého výdělku. Za tři dny se vyležím, ale za ty tři dny nic nedostanu a navíc si teď ještě musím jít rozměnit do obchodu peníze, abych měl drobný pro doktora. Ach jo, to zase nakazím lidí. A to všechno jenom proto, že on si hlídá své volební lístky.”

Popeláře jeho představa blížící se nemoci ovládla natolik, že odmítl jakoukoliv další debatu. Sebral volební urnu, vysypal a jel dál.

Nebyla to poslední popelnice, kterou ten den vysypal. Zase špatně. Omlouvám se. Volební urnu. Bylo spousty dalších a vždy jen proto, že nikde nenašel zastání. Nikdo mu nechtěl pomoci s odhalením výběrového řízení, před kterým si bratr starosty založil firmu s popelářskými auty a začal svážet odpad ve městě.

Až najednou přijel k divnýmu chlápkovi, který měl zacuchané vlasy a na hlavě pirátskou čepici.

“Pane, víte rád bych se dostal k informacím z radnice, proč vyhrál bratr starosty výběrové řízení na svoz odpadu v našem městě. Také bych strašně rád věděl, kolik město platí za tyto služby.” Řekl popelář pirátovi.

Dostal nečekanou odpověď. “Pane na tyto informace máte ze zákona právo a musí Vám být poskytnuty.”

Popelář vyprávěj, jak s ním starosta jedná a jak s ním vyrazil dveře a pirát na to reagoval.

“Nebojte se pane. Pomůžeme Vám. Budeme na starostu tlačit tak dlouho dokud ty informace nezveřejní. A když bude nejhůř, tak to dáme k soudu a budeme bojovat dál. Jednou vyhrajem a právo na informace nebude potlačováno.”

Popelář udiveně kouká. Nechce se mu věřit, že po celým dnu sbírání popelnic najednou slyší takovou odpověď. Vezme svůj volební lístek, hodí do volební urny a spokojeně odjíždí dál sbírat jiné popelnice plné smetí.

Večer, když přijde domů, tak říká ženě. “Víš všichni mě pořád tvrdí, že nesmím zahodit svůj lístek. No a já, jak se celý den pohybuju mezi odpadky, tak jsem prostě absolutně nevěděl, jak to mám udělat. Ale večer jsem na to přišel. Dal jsem ho pirátům.” manželka se nestačí divit. “Pirátům?”

“Ano, Pirátům.” Odvětí s přesvědčením popelář. “Je přeci známo, že Piráti vždy chrání své poklady a proto u nich je můj lístek v naprostém bezpečí.” Spokojeně dodá na závěr, otevře si pivo a začne relaxovat, aby byl druhý den pln sil pro svážení odpadků.